Nez jsme odjeli do Keni, měli jsme informace, ze pujcit si nejake 4WD auto, ktere zvladne mistni tereny, nebude „rozhodne zadny“ problem. Jak se ukazuje, zdaleka tak jednoduche to neni, takze nakonec do oblasti Mt. Kenya odjizdime mistni hromadnou dopravou – jednim z mnoha preplnenych matatu – s tim, ze auto si zkusime pujcit na miste. Kajaky vazeme rovnou na strechu hazeckou a za sedm hodin a dva prestupy jsme na miste.
Po delsi dobe se opet hlasime ze zeme kontrastu a blaznivych ridicu, k internetu je tu totiz velmi tezke se dostat a kdyz se to podari, je v pravem slova smyslu third world – nikdy nevite, jestli se vam napsany email podari odeslat.
Par dni jsme popadlovali s ugandskym freestylerem Timmym, ktery si sem odskocil z Bileho Nilu. Napred jsme se vydali na North Mathoyu, kterou nam vsichni vychvalovali jako krasnou kontinualni III-IV.
Nasedame vysoko v horach, takze tentokrat je voda pruzracna a na africke pomery studena (Timmy rika, ze si poprve v zivote obleka dlouhou bundicku) a vychutnavame panorama cajovych plantazi.
Zaplavena Kenya nam nepreje. Po prijezdu chlapika, s kterym jsme to cele spiskali – James Savage, hasnou veskere nase nadeje. Rezolutne rika,zadne creeky tedkonc jezdit nepujdou, minimalne se k nim nepujde ani nijak dostat. Navrhuje nam zkusit jakykoliv jiny alternativni program a zkusit to znova za par dni. Rozhodneme se zmrknout mistni domorodce, Masaje, kteri ale zijou na jihozapade v narodni reservaci, a neni mozne se tam o samote dostat. Posbirame rady a tipy vsech a diky tomu se docela bojime pobytu v Nairobi, pry nejnebezpecnejsiho mista v Africe. Cesta tam je silena jako v Africe vsechno. Nicmene prezijeme a vyrazime zmknout slumy a mistni kulturu a taky zamluvit dopravu do Masai-Mary. Po chvili bloudeni se dostavame do tempa mesta a zadne nebezpeci necitime. Zarizovani nam trva dva dny, behem kterych se dostanem na kratko i na internet. Nairobi ma rozhodne zvlastni kouzlo a nelze rict ze negativni. Smogu je tu ale tolik, ze viditelne ulpiva na kosilich. Nechci vedet, co se deje v nasich plicich.
Posledni zamavani Kosakovi a Jitce kteri nas obetave vyprovazi.Odletame z Ruzyne v mrazivem pocasi a trosku se obavame o osud padel,ktere jsme na parkovisti pred letistem narychlo zabalili. Diky obetavosti petra panenky máme konecne vybaveni plne.mezipristani v dubaji o pulnoci nicim nevynika,provedeme rychly squat v patre pro business class a za pomoci bacardi se snazime rychle usnout.v devet jiz startujeme smer Nairobi.mijime uchvatne pohledy na pohadkove lec umele ostrovy,na nekonecne more pisku a mohutne hory somalska a etiopie.nahle se ozve krik a jeden cestujici zkolabuje.driv nez stihneme vyuzit ZdrSem znalosti,ujima se ho personal. Chlapik naskakuje a tvari se celkem v pohode. Ze by zaverecny test ze Zdrsemu,konaneho tyden pred odletem(co ‘Simone)?
Vysoké hory a pouštní pláně, hluboká džungle a pohádková pobřeží, mrakodrapy a masajské chýše, studená země a horké slunce – to vše je Keňa, nejznámější stát střední Afriky. Nezapomeňme však také na řeky. Řeky mohutné. Řeky strmé. Řeky stojaté a jezera a oceán. To vše lze brázdit na plavidlech nejrůznějšího typu, od pirátských motoráků po plastové kajaky. A že o divokých peřejích Keni nikdo neslyšel? Nuže, pojďme to změnit!
Cestování po Indii se většinou neobejde bez pikantních historek. Již jsem jich slyšel požehnaně. Ta naše sice nepatří k těm nej, ale i tak jsme si při putování z Dharamsaly do Šrínagáru užili své.
Celý fórek si na nás připravili borci na letišti v Jammu. Po 5-ti nesmyslných kontrolách a několika hodinách čekání jsme se přeci jen dostali do letadla. Jenže letadlo ne a ne vzlétnout. Po hodině a půl jsme byli vyzváni k opuštění aeroplánu. Opět jsme se ocitli v odbavovací hale. Celá záležitost s nástupem do letadla se opakovala až do okamžiku, kdy po dalším dlouhém čekání došlo ke vzpouře indických pasažérů. Kapitán letadla zřejmě ve snaze uchránit aeroplán před jeho zničením zavelel k odletu. S pětihodinovým zpožděním jsme za necelých třicet minut přistáli ve Šrínagáru.
Z balkonu našeho hotelu je výhled na celé údolí Dharamsaly. Slunko zapadlo už asi před hodinou. Potuloval jsem se dnes po okolí. Cílem mých toulek bylo nabrat nějaké celky. Jenže to tu není zdaleka tak jednoduché. Vzduch je nasycen kouřem a prachem, takže vše je po celý den zahaleno v šedivém hávu. Veškeré barvy se na dálku vytrácejí. Dokonce jsme včera podnikli dva lety na paraglide.
Od té doby co sdílím studio se Stevem Lichtágem jsem si osvojil několikero jeho hlášek a větných spojení. Tou nejčastější je hláška „Život je těžkej“. Zatímco v lokalitě Praha 6 – Dejvice je tato věta víceméně brána s úsměvem, pak tady na severu Indie, konkrétně v Dharamsale, je to reálný popis duševního rozpoložení filmotvůrce (s vědomím že nelehkost bytí je relativní, čehož jsou důkazem lidé nejenom místní).
Ještě jsem to nespočítal, ale je to už asi pět let, co jsem naposledy cítil vůni indických uliček a zákoutí. Všechno se mi vrátilo. Stáhnul jsem okénko a nasával vůně pronikající do interiéru auta. Zavřel jsem oči a moje nozdry pracovaly. Vůně hořících dřev, vůně ulice. Všude okolo organizovaný chaos, nebo jen zdánlivě chaotický pořádek? Nevím jak to popsat. I ty zdánlivě špinavé a zaprášené ulice s divnou architekturou na mě dýchly. Popsal jsem si to slovy: „Nevzhledná krása“.
Tento vodopád je známý mezi vodáky podle kajakáře Macáka, který se na tomto vodopádu zlámal obratle… jinak je to Spanenfossen. Je také vyfocený v kilometráži od Olafa Obsomera kde má Jens Klatt užasnou fotku za velké vody. A právě podle této fotky jsem to chtěl zkusit. Už jsem ho jednou viděl, ale za malé vody, tak jsem byl zvědavý, jak to všechno dopadne….
Je tu další videospot z naší dílny. Tentokrát 30 sec spot pro server HedvabnaStezka.cz
Pítrs
Sotva odezněly následky Ďáblova slajdíku, vydali jsme se „hledat“ vodu do dalších údolí. Bohužel zprávy od ostatních vodáckých zoufalců, pohybujících se po jiných koncích Itálie, Švýcarska a Rakouska hlásily to samé. Voda nikde není. Nebylo kam spěchat, kam se hnát. O údolí vedle teče, teda když vodu má, říčka Equa.
V úterý 22.3. proběhlo za přítomnosti médií a sportovců letní kampaně CRAFT slavnostní otevření nové prodejny VAVRYS v Lidické ulici č. 32 v Praze. Přítomnost těch nejlepších sportovců letní kampaně v čele s Lukášem Bauerem pomohla k maximální účasti médií. Tereza Huříková jako tvář nových sportovních podprsenek CRAFT rozhodně zaujala pozornost přítomných novinářů.
